Honza

Mentálně mi je 25 let (a to říkám už 10 let) a jako každý millenial nevím co budu až budu dospělý 😄

Už víc než deset let pracuju v bance. Ano, zní to seriózně a trochu nudně, ale beru to jako důkaz, že umím být zodpovědný… aspoň v pracovní době. Čísla mi nevadí, systémy taky ne, a i když to není povolání z fantasy světa, zatím jsem v něm nenašel žádného draka, který by mě vyhnal pryč.

Ve volném čase ale radši utíkám jinam – do fantasy světů, sci-fi galaxií a příběhů, kde je všechno trochu (nebo hodně) jinak. Miluju filmy, seriály i knížky, ideálně když je v nich magie, vesmír nebo obojí dohromady. A pokud je u toho ještě dobrý humor, tím líp. Černý humor vítán, sarkasmus je jako další jazyk a hloupé vtipy posuzovány případ od případu.

Jsem spíš introvert, který neumí udělat první dojem – nebo ho aspoň neumí udělat rychle. Na začátku bývám tichý pozorovatel, co si všechno ukládá do hlavy a tváří se nenápadně. Prý jsem celkem inteligentní, ale moc to nedávám najevo, protože proč se tím chlubit. Když se ale ocitnu mezi lidmi, které mám rád, dokážu se rozpovídat víc, než by kdo čekal.

Mám slabost pro zvířata, a hlavně pro kočky. Ty totiž dokonale chápou introverty, umí mlčet, ignorovat svět a občas přijít pro pohlazení, když se jim chce. V tom si rozumíme. A i když působím klidně a nenápadně, rozhodně nejsem typ, co by celý život proseděl doma na gauči.

Cestování je moje velká vášeň. Za posledních pár let jsem navštívil každý světadíl a rozhodně tím neplánuju skončit. Rád poznávám nová místa, kultury i chutě a pořád mám pocit, že svět je příliš velký na to, abych zůstal jen na jednom místě.

Maty

Muž z letectví, nadšenec do letadel, filmů a seriálů s gay tématikou. Když zrovna nelétá, najdete ho nad křížovkou – ideálně s tužkou v ruce.

Na prvý pohľad pôsobím ako človek, ktorý má rád poriadok, systémy a jasné odpovede. Tabuľky, postupy, logiku. Svet má podľa mňa fungovať tak, aby sa dal pochopiť, vysvetliť a keď treba, aj opraviť.
Zároveň viem, že nie všetko sa dá opraviť v Exceli. Niečo sa musí len prežiť a zasmiať sa na tom.

Humor používam cielene. Nie ako únik, ale ako nástroj. Na zníženie tlaku, na pomenovanie vecí skôr, než by sa zbytočne nafúkli, a občas aj na to, aby som si sám pred sebou priznal, že niečo beriem viac vážne, než dávam najavo.

Keď niečo sľúbim, splním to.
Keď niekoho mám rád, beriem ho vážne.
A keď sa pre niečo rozhodnem, nie je to impulz, ale výsledok dlhého vnútorného procesu, ktorý prebehol potichu a bez oznamu verejnosti. Len to vnútorné rozmýšľanie niekedy trvá 4... 
...4 mikrosekundy.

Navonok pôsobím uvoľnene, vtipne, miestami až ľahkovážne. V skutočnosti však vzťahy beriem veľmi vážne. Len o tom nepotrebujem robiť prezentáciu ani používať veľké slová. Lásku riešim tým, že som tam. Konzistentne. Spoľahlivo. Aj keď je to nepohodlné alebo sa mi práve nechce.

A teraz slabé miesto, ktoré si zaslúži transparentnosť:
strašne zabúdam niektoré dôležité veci. Termíny, drobnosti, detaily, ktoré by si zaslúžili červenú vlajočku.
Našťastie mám zvláštnu schopnosť mať v kritických momentoch viac šťastia než rozumu.
V 99 percentách prípadov si to nikto nevšimne.
V tom jednom percente mi to aj tak prejde bez ujmy, lebo sa tvárim, že to bol plán.

Ako kapitán tohto života nekričím rozkazy.
Skôr potichu kontrolujem smer, občas zabudnem zapnúť nejaký prepínač, ale vždy viem, prečo letím a s kým.

A presne to mi stačí.